Probudila jsem se do pátečního rána v Olomouci, zásoby jídla z domova ty tam, a já měla neskutečnou chuť na vydatnou snídaní a dobrý šálek kávy. Správný důvod k objevení nového podniku, který by stál za zmínku. S mou dámskou společností jsme tentokrát navšívily Café 87, kavárnu sídlící vedle Muzea umění. A brzké vstávání rozhodně stálo za to, našly jsme totiž skvělé místo, kde jsme určitě nebyly naposledy.

Minulý týden začalo sněžit, což moc nemusím. K mému štěstí až na konci týdne, tedy v době, kdy už jsem měl návštěvu menzy za sebou. Na obou náměstích se naplno rozjely trhy, což je další možnost, jak trávit volný čas. Především když už se nám blíží ty zkoušky. Já se snažím vycházet z bytu co nejméně a jednou z těchto zastávek byl po dlouhé době i rektorát. Tady na mě čekal ježek.

Naší další zastávkou na obrážení kaváren a zkrátka míst, která stojí za zmínku, je Bistrá kráva. Je to místo, které vám vyskočí mezi prvními na TripAdvisoru, když hledáte poklidné posezení a skvělé jídlo. Bistro, které splňuje všechny vaše kulinářské touhy.

Listopad je téměř v tahu a nervozita se začíná stupňovat. U mě rovnou ze dvou důvodu. První mám společný se všemi ostatními studenty, druhým důvodem je to, že jsem docela přibral a Vánoce se blíží. Menza mi v tom moc nepomáhá. Moje strava na bytě v Olomouci je navíc docela stereotypní. Tvoří ji pivo, buchty, guláše z plechovek a těstoviny. A jídlo od maminky, samozřejmě. Menzu navštěvuji čím dál méně a minulý týden mě potkala menší tvůrčí krize. Hodnocená jídla vybírám hlavně podle zajímavého názvu. Minulý týden se jich v nabídce objevilo poměrně dost, žel bohu se mi v hlavě nic inspirativního nezachytilo. Střílejíc od boku jsem vybral náhodné jídlo a ejhle!

Vím přesně to, co nechcete slyšet. Blíží se zkouškové. Jste rádi? Hehe. Počasí nám přituhuje a postupně se zhoršuje, což přináší dvě možnosti. Schovat se v hospodě nebo v menze. Já byl vyhnán do menzy a můžu říct, že jsem neprohloupil. Po asi dvou týdnech jsem se konečně pořádně najedl. A především prozkoumal inovaci v prostorách denní nabídky, kterou zavedla Správa kolejí a menz. Pravděpodobně.

Naší další zastávkou za poznáním olomouckých kaváren a restaurací, zkrátka míst, která stojí za návštěvu, je Coffee Library. Tuhle kavárnu jsme nemohly opominout. Snad není nikdo, kdo by ji minimálně jednou nenavštívil. Pro ty z vás, kteří ji opravdu neznáte, tak Coffee Library se nachází v areálu univerzity na Biskupském náměstí hned u Zbrojnice.

Věřte mi, někdy bych opravdu ráda napsala kladnou recenzi na slušné jídlo, ale menza mi to úplně neumožňuje. V nabídce mi chybí nějaká obměna, něco, co tam nebývá až tak často a nepodobá se stereotypu jako je rizoto, špagety, omáčky, pizza, smažené a rádoby exotické pokrmy, které pak stejně v konečném důsledku vypadají jako by byly „mixem zbytků“. Saláty z recepce kolejí mě nikdy nezasytí a já jsem tak nucena vracet se zpátky a zvykat si. A po necelých dvou měsících mě celá ta nabídka začíná dost nudit. Sama se divím, že mé nadšení z menzy vyprchalo tak rychle. Možná to bude hlavně tím, že do ní chodím příliš často a vybírám si jídla, která mě vždy zklamou – třeba jako teď v pondělí.

Menza Heleny v krabici prochází drobnými změnami. Mění se jednotlivé jídelny, dokonce i redaktoři. Neznamená to však, že by někde bylo jídlo vždy jen lepší. Moje kolegyně vám to mohla minulý týden potvrdit. Čas jde každopádně dál a já si vzal na pranýř další pokrm. Tak schválně.

Semestr plyne jako voda a já absolutně nevím, jak zvládnu naučit se do zápočtového testu všechny ty úvody do studia komunikace, filozofie a jiné velmi důležité áčkové předměty. V takových chvílích mám myšlenky typu: „Hodím se vůbec na tu školu? Nebude lepší jít do Amazonu, když teď zvyšují ty mzdy? Co se mnou bude?“ Naštěstí zůstávám i přes všechna ta úskalí pozitivní a i v těch nejkrušnějších časech se pokouším najít něco pěkného. V menze jsem to však minulé úterý nenašla.